Havlovický vodník přepisoval moravské kroniky
Byl pátek odpoledne a nohejbalisté Havlovic se společně s manželkami přesouvají
linkovým autobusem do Malých Svatoňovic na vlak. Cestují zahrát si nohejbal
do jižní části Brna - Popovic. Každý z účastníků už nejel vlakem dobrých dvacet
let a tak všichni chtěli poznat, jak to na dráze teď chodí. A nebyli zklamaní.
Vlaky jely až do Brna na čas a doba jízdy nebyla o moc delší nežli cesta automobilem.
V Brně na nás čekali kamarádi z Těšan, kteří nás odvezli autobusem na večeři do
jejich bydliště a po večeři do typické moravské vesnice Šitbořice na ubytování.
Ale nejen nohejbal byl cílem cesty. Ranní probuzení bylo nezvyklé. Nedaleko
"Obecního domu", kde jsme byli ubytovaní, byl veliký kostel, který zval místní
na mši. Zvony tohoto kostela byly tak hlasité, že nás to donutilo vstát. A protože
ráno bylo krásně teplé a na obloze nebyl ani mráček, vydali jsme se ještě před
odjezdem na nohejbalový turnaj v Popovicích na krátkou prohlídku Šitbořic.
Červené střechy domků nalepených jeden na druhém, květiny vysázené před každým
obydlím, zámková dlažba na chodnících a naprostá čistota na ulicích svědčila
o tom, že tamní lidé si svoji vesničky opravdu váží. Dominantou vesnice byla
nádherná fara a nedávno opravený kostel. Když jsme se vrátili zpět k místu,
kde jsme byli ubytovaní, prohlédli jsme si za "Obecním domem" nejkvalitnější
pramen sirnaté vody na Moravě, který se jmenuje "ŠTENGAR". Vodu si zde stáčejí
místní obyvatelé ve velkém do lahví a využívají její léčivé účinky. Když jsme
přemýšleli kam tuto vodu zařadit, tak především její aroma připomínalo vodu
ze zřídla v Hronově. Voda ze zdejšího pramene není využívána jen k zahnání žízně,
ale v "Obecním domě" jsou i malé lázně, které jsme také všichni využili. Odpočali si
v sirné koupeli a využili jsme i služeb masérky Šárky, která nás všech čtrnáct
Havlováků po koupeli namasírovala. Bylo to příjemné a jen můžeme litovat, že je to
do Šitbořic tak daleko. V Šitbořicích jsme měli štěstí i na to, že už byl k ochutnání
burčák, který jsme mohli popíjet na "Zvěřinových hodech" s taneční zábavou pod letní
oblohou. Neopomenuli jsme navštívit i vinný sklípek cestou na hody, kde jsme koštovali
nejen červené a bílé vinečko, ale i pravou domácí, moravskou slivovičku. Toto vše jsme
absolvovali až po nohejbalovém turnaji, kde jsme se umístili na čtvrtém a pátém místě.
A ještě jednu zajímavost jsme v Šitbořicích zjistili. Na webových stránkách této obce
jsme se dočetli, že stejně jako Havlovice, mají dokonce tři pověsti o vodnících.
Naše návštěva jim ale změnila záznamy v kronice. Mohou si tam nyní zapsat, že
v srpnu roku 2007 navštívil Šitbořice skutečný vodník z Havlovic a dokonce se
občerstvoval jejich sirnatou vodou "ŠTENGAR". Tak jako pokaždé, když jsme byli u kamarádů
na Moravě, navštívili jsme v neděli v Těšanech i místní, památkáři chráněnou,
"KOVÁRNU". Závěr celé naší cesty jsme zakončili výborným jídlem v restauraci
u "Maryši", která patří místnímu hoteliérovi panu Zdeňkovi Hrouzkovi a kde s námi
strávil zbytek našeho pobytu na Moravě i pan Jaroslav Čech - RINGOŠ, kterého jsme
reprezentovali na nohejbalovém turnaji. Domů jsme zase cestovali vlakem a vezli
jsme si pěkné vzpomínky na Popovice, Šitbořice a Těšany.
